Slogan soutěže Leonardo hledá poklad

Zábavná, vzdělávací a především týmová soutěž pro všechny,
kdo mají sílu postavit se vyrovnaným soupeřům.

Leonardo hledá poklad v Olomouci

Olomouc   5.7.2015

Vytvořte tým o maximálně 10 členech a přijďte zažít odpoledne plné zábavy. Je jedno zda máte rodinný tým, či jste vzali babičku, pocestného a třínohou kočku souseda. Legraci si užijí všichni od 0,0001 do 1000 let.

Stanoviště a významná místa na trase

Korunní pevnůstka

Korunní pevnůstka

Korunní pevnůstka je jeden z mála dochovaných pevnostních objektů, který byl součástí původního bastionového opevnění Olomouce. Je předsunuta před středověké městské hradby (od historického jádra města ji odděluje Mlýnský potok) a spolu s okolními bastiony vytvářela obrannou linii olomoucké pevnosti v dnešních Bezručových sadech. Korunní pevnůstka leží na území zaniklé obce Závodí a tvoří ji několik pevnostních objektů vybudovaných v průběhu 18. a 19. století.

Základem Korunní pevnůstky je tzv. korunní hradba, vystavěná v letech 1754–1756. Tuto hradbu tvoří bastion XXIV, dva půlbastiony XXIII a XXV a dvě spojovací kurtiny. Uprostřed jedné z kurtin se nachází vjezdová brána, do níž ústila cesta vedoucí od Michalského výpadu. Ta dále vedla přes deset metrů široký příkop na krytou cestu a odtud na vnější obrannou linii pevnosti, na tzv. Envelopu (dnešní třída 17. listopadu).

Korunní hradba je mohutný zemní val, jehož vnější cihelná obkladná zeď (eskarpa) dosahuje výšky 4,7 metru. V případě ohrožení pevnosti měla být na valu rozmístěna děla. V roce 1866, kdy se olomoucká pevnost připravovala na pruský útok, jich zde bylo osm. O deset let později byla dotace děl zvýšena na 15, přičemž sedm z nich mělo být osazeno na bastionu č. 24.

Uvnitř areálu Korunní pevnůstky byla ještě v 18. století vystavěna vojenská strážnice a válečná prachárna, na jejíž dřevěné vestavbě můžeme zhlédnout vyrytou dataci z roku 1756.

V polovině 50. let 19. století trpěla olomoucká pevnost nedostatkem skladovacích prostor pro dělostřelecký materiál. Pevnostní inženýři proto vypracovali projekt velkého dělostřeleckého skladiště a začali přemýšlet, kam by bylo nejvhodnější ho umístit. Nakonec se rozhodli pro areál Korunní pevnůstky, kde bylo také v letech 1855–1857 vybudováno. Dodejme ještě, že na jeho výstavbu bylo použito více než 220 000 cihel. Areál Korunní pevnůstky byl později doplněn ještě o jeden menší dělostřelecký sklad.

Během 19. století se uvažovalo o celkové přestavbě Korunní pevnůstky. Již ve 40. letech 19. století vznikaly projekty na kompletní kasematování korunní hradby. V bastionu, v obou půlbastionech i v kurtinách měly vzniknout ubytovací prostory (kasematy) pro 2000 vojáků, čímž měl být eliminován tíživý nedostatek ubytovacích kapacit v celé pevnosti. Neúměrně vysoké náklady na přestavbu korunní hradby však realizaci tohoto projektu odsunovaly. V 50. letech 19. století pak bylo na budování kasemat v korunní hradbě rezignováno a začalo se uvažovat o její celkové demolici. Na místě korunní hradby měl být vystavěn nový mohutný kasárenský objekt opatřený 114 děly, který měl sloužit k ubytování až 3250 mužů. Vzhledem k nedostatku financí však zůstal tento projekt pouze na papíře. Úvahy o jakékoliv přestavbě korunní hradby definitivně ustaly v 60. letech 19. století. Areál Korunní pevnůstky byl poté využíván také k jiným než vojenským účelům. Část prostoru Korunní pevnůstky byla adaptována na zahradu, cesta v jejím areálu byla osázena stromy a po zrušení pevnostního statutu města zde Olomoučané dokonce sušili prádlo. Armáda využívala pouze oba dělostřelecké sklady, válečnou prachárnu a strážnici.

Největší proměny doznala Korunní pevnůstka ve druhé polovině 20. století. Od konce 60. let se totiž o její areál dělila armáda spolu s Florou Olomouc. Část Korunní pevnůstky se postupně proměnila v parkový areál s tzv. Botanickou zahradou a zahradami národů. Na části korunní hradby bylo založeno velké alpinum, v jejím předpolí pak rozsáhlé rozárium. Část pevnůstky využívaná armádou měla ještě dvakrát změnit svého majitele. Na konci 20. století se stalo jejím novým vlastníkem město Olomouc a od roku 2008 občanské sdružení Muzeum Olomoucké pevnosti, které intenzivně pracuje na její památkové obnově.

Barokní prachárna

Barokní prachárna

Prachárna byla vybudována v roce 1758 jako první ze čtyř objektů Korunní pevnůstky a patřila ke čtyřem válečným prachárnám umístěným v bastionech uvnitř Olomoucké pevnosti. Byla postavena v ryze účelových vojenských formách a zřízena tak, aby splňovala maximálně možné bezpečnostní požadavky na uskladnění trhavin. Svému účelu sloužila velmi dobře, proto nebyla později výrazněji upravována. K lepší ostraze byla těsně u prachárny přistavěna ohradní zeď. Svému účelu měla prachárna sloužit především za válečných konfliktů. Patrový objekt je zastřešen sedlovou střechou. Jeho trojlodní dispozici tvoři sled dvou řad trámových pilířů a přízedních pilířů s výměnami. V interiéru jsou zachovány štěrbinové větrací otvory se segmentovými záklenky. Dvouramenné schodiště má vyřezávané hlavy pilířků a jednoduché dřevěné zábradlí. Prkenná podlaha v patře je členěná mřížovanými větracími průduchy. Patro je zaklenuto převýšenou valenou klenbou.

Galerie Šantovka

Galerie Šantovka

Galerie Šantovka je největší obchodně společenské centrum v Olomouckém kraji. Nachází se v samém srdci Olomouce, na ostrově tvořeném Mlýnským potokem a slepým ramenem mlýnského náhonu. Kromě desítek obchodů, kaváren a restaurací potěší zejména malé návštěvníky multikino se šesti kinosály, bowlingová herna, Divadlo na Šantovce, dětský koutek a velké venkovní hřiště s pirátskou lodí. Pravidelné akce přímo v prostorách Galerie Šantovka dávají zejména dětem možnost se nejen pobavit, ale také něco nového naučit. V rámci různých interaktivních výstav mají návštěvníci možnost si vystavené exponáty prohlédnout a od průvodců se dozvědět jak fungují a k čemu slouží. Největší úspěch zaznamenaly výstavy dinosaurů, letecké techniky nebo létajících strojů Leonarda da Vinciho.

Smetanovy sady

Smetanovy sady

Přírodní areál Výstaviště Flora Olomouc patří ke klenotům města, a to nejen kulturním (olomoucké parky jsou kulturní památkou ČR) ale rovněž historickým. Rudolfova alej, první městský parkový prostor, založená olomouckým arcibiskupem Rudolfem Janem Habsburským, se stala oblíbeným místem vycházek měšťanů už počátkem 19. století.

Obliba parků přetrvává dodnes. Jejich zeleň je stále oblíbenějším místem pro setkávání, odpočinek a relaxaci. V době konání výstav Flora Olomouc přitahují návštěvníky sadů i záhony rozkvetlých tulipánů, v letních měsících jsou pak parky zkrášlovány tradičními letničkami a trvalkami.

Z původního skromného stromořadí se během dvou století rozloha zeleného prstence města tvořeného dnešními Smetanovými, Čechovými a Bezručovými sady rozrostla na více než 47 hektarů. Délka hlavních alejí dosahuje téměř 2 500 metrů a každý, kdo by se chtěl projít všemi ostatními pobočnými cestami, musí počítat s více než čtyřmi hodinami chůze.

Skleníky botanické zahrady

Skleníky botanické zahrady

Sbírkové skleníky Výstaviště Flora Olomouc se nacházejí ve Smetanových sadech. Rozsahem i bohatostí sbírek patří k největším a nejzajímavějším v České republice. Každou roční dobu zde raší, kvetou a přinášejí plody desítky nejexotičtějších druhů rostlin, proto jsou návštěvníkům přístupny celoročně (s výjimkou měsíců ledna a prosince).

Nejstarší a největší je palmový skleník, kulturní památka ČR a chlouba olomouckého výstaviště. Návštěvníci v něm mohou obdivovat na 50 různých druhů palem, z nichž některým je dnes už hodně přes sto let. Krásou květů skleník oživují ibišky, vonný jasmín, liány, strelicie, orchideje aj. Exotickou floru skleníku doplňuje cizokrajná fauna – ptáci, ryby, obojživelníci, želvy, ještěři, hadi. Velké i malé návštěvníky přitahuje akvaterárium s jihoamerickým kajmanem brýlovým.

Sbírka kaktusového skleníku obsahuje kolem tisíce kaktusů a sukulentů v asi 700 druzích, varietách a formách.

Tropický skleník přímo hýří barvami, rozmanitostí tvarů, velikostí rostlin a bohatstvím květů. Rozkvétají zde tropické lekníny, tilandsie, bromélie, liány a orchideje v rozsáhlé sbírce mnoha druhů.

Subtropický skleník bývá nazýván také citrusovým. Návštěvníci se v něm mohou potěšit zejména rostlinami z oblasti Středomoří a Malé Asie. S dnes už běžně známými citrusy (mandarinkami, citrony, pomeranči) se zde střídají i méně známé cedráty doplněné o kiwi, kaki, jahodové stromy, fíkovníky aj.

Výstaviště Flora

Výstaviště Flora

Výstaviště Flora patří k předním českým výstavnickým organizacím, připravuje na dvě desítky vlastních výstav a veletrhů včetně doprovodných programů ročně.

Rodinným stříbrem je nejstarší a největší česká květinová akce – mezinárodní zahradnická výstava a veletrh Flora Olomouc. Přehlídka špičkových výpěstků květin, okrasných dřevin a aranžování, doplněná veletrhem Hortifarm, zahradnickými trhy s jarní, letní a podzimní etapou, přivádí na výstaviště každým rokem desítky tisíc návštěvníků.

Paleta dalších akcí zahrnuje například výstavu cestovního ruchu Tourism Expo, modelářský a sběratelský For Model, festival gastronomie Olima, výstavu vybavení interiérů Bydlení nebo prodejní trhy Vánoce Flora.

Unikátní zelený areál výstaviště skýtá celou řadu možností pro využití v rámci společenských, odborných, kulturních a sportovních akcí.

Červený kostel

Červený kostel

Evangelický kostel s 55 metrů vysokou věží a fasádou z červených cihel je Olomoučany nazýván „Červený kostel“. Projekt kostela vypracoval v roce 1898 stavitel Franz Böhm a následně jej zjednodušil a upravil německý architekt Max Löw. Základní kámen kostela byl zasazen 17. května 1901 a stavba byla dokončena o rok později. Od roku 1919 kostel využívala německá evangelická církev. Po druhé světové válce připadl kostel státu. Českobratrská církev evangelická jej používala až do roku 1960, kdy kostel připadl vědecké knihovně jako sklad knih. Tomuto účelu slouží dodnes.

Kostel svatého Mořice

Kostel svatého Mořice

Kostel svatého Mořice je gotický proboštský farní kostel v Olomouci. Patří do farnosti svatého Mořice. Chrám a jeho bezprostřední okolí patří k nejdéle osídleným místům ve městě. V bezprostřední blízkosti kostela byly v 70. letech při stavbě obchodního domu nalezeny zbytky románské rotundy z 11. století a rovněž zbytky románského kamenného dvorce ze 12. století. Tyto základy byly vyzvednuty a umístěny do depozitáře Národního památkového ústavu v Olomouci. V místě mořického kostela bývala dříve řemeslnicko-kupecká česká (slovanská) osada, blízká ulice se ostatně až do počátku 20. století jmenovala Česká (dnešní ulice 8. května). Lokalita byla křižovatkou obchodních cest, fungovalo zde tržiště a tak zdejší nejstarší svatyně plnila zřejmě roli „trhového kostela“. Archeologický průzkum v sousední ulici Pekařské prokázal souvislé osídlení od příchodu Slovanů na přelomu 5. a 6. století. Do poloviny 13. století byla osada z vůle panovníka právně scelena s královským městem. Farní kostel svatého Mořice pak plnil roli hlavního městského chrámu, zatímco katedrála svatého Václava byla metropolitním biskupským chrámem.

Olomoucká radnice

Olomoucká radnice

V roce 1261 udělil český král Přemysl Otakar II. městu privilegium, které umožňovala výstavbu obecního domu. Následně pak v roce 1378 povolil moravský markrabě Jošt Lucemburský stavbu (tehdy gotické) budovy radnice, u které byl ve stejném roce položen i první základní kámen, čímž začala její výstavba. Společně se stavbou radnice byla založena i městská rada a k budově byla připojena tržnice, ze které městu plynuly poplatky.

Gotická budova radnice je z roku 1378. Má goticko-renesanční věž vysokou 75 m, gotické chodby, velký sál, kapli sv. Jeronýma, gotický arkýř kaple na jižní straně a kašnu Hygie na západní straně. Renesanční úpravy jsou ze 16. a 17. století lodžie a portál a arkádový ochoz na zvýšené věži. Na radnici se též nachází olomoucký orloj z roku 1420, současná podoba orloje je od Karla Svolinského.

Dům U Zlaté štiky

Dům U Zlaté štiky

V 16. století se velice rozšířilo rybniční podnikání a prodej rybího masa. Proto se i u Olomouce hojně budovaly rybníky. Velkou událostí proto byly i podzimní výlovy rybníků.

V domě č. p. 253 na rohu dnešní Ztracené a Michalské ulice žila tehdy chudá rodina. Dům ale vlastnil Jan Bahenský z Lukova. Tomu se jednou ztratil prsten, rodinná památka, a on obvinil chudé nájemníky z krádeže. Do chudé rodiny patřil i malý desetiletý Ondřej, který po ztrátě prstenu pomáhal při výlovu blízkého rybníka. Za odměnu si vybral velkou chycenou štiku a tu hned utíkal věnovat panu Bahenskému, protože měl zřejmě tušení o velkém tajemství. Po vykuchání ryby se nakonec opravdu objevil v rybě pánův prsten. A ten se rozpomněl, že jej asi opravdu u rybníka ztratil. Chudé rodině a Ondřejovi se poté omluvil a odměnil se mu. Na památku poté dal vytesat nad vchod svého domu zlatou štiku. Od ní poté vznikl název domu.

Kaple sv. Jana Sarkandra

Kaple sv. Jana Sarkandra

Novobarokní kaple sv. Jana Sarkandra je dvoupatrová stavba zastřešená kupolí s lucernou. Uprostřed modlitebny je kruhový otvor do suterénu, kde je instalován skřipec ze Sarkandrovy doby. Interiér kaple je působivě osvětlen. Denní světlo proniká z lucernové vížky do modlitebny a odtud kruhovým otvorem do suterénní části stavby.

Bezprostřední okolí kaple patří k nejmalebnějším zákoutím Olomouce. Přilehlé dvouramenné schodiště zdobí socha sv. Jana Nepomuckého, v nárožním výklenku je socha sv. Jana Sarkandra.

Na místě dnešní kaple dříve stávala městská věznice, ve které byl roku 1620 vyslýchán a mučen Jan Sarkander. Ten byl protestantskými stavy obviněn, že pomohl zprostředkovat vpád vojska polského katolického krále na Moravu. Při mučení však nevyzradil zpovědní tajemství, proto byl v roce 1995 prohlášen v Olomouci papežem Janem Pavlem II. za svatého.

Muzeum umění

Muzeum umění

Muzeum umění (dříve Galerie výtvarného umění) bylo založeno 5. dubna 1951 jako součást Vlastivědného muzea v Olomouci. Po roce 1989 se osamostatnilo a nyní rozvíjí svoji veřejnou expoziční, výstavní a osvětovou činnost ve třech budovách. Jeho zřizovatelem je Ministerstvo kultury České republiky. Muzeum spravuje zhruba 85 000 sbírkových předmětů (z oblasti malířství, sochařství, kresby, volné a užité grafiky, fotografie, užitého umění a dokumentace architektury), takže je po této stránce třetí největší institucí svého druhu v českých zemích.

Arcibiskupský palác

Arcibiskupský palác

Oficiální sídlo olomouckých biskupů a arcibiskupů, místo, kde na trůn nastoupil František Josef I. a před bitvou u Slavkova se radil rakouský císař s ruským carem, i budova, v níž pobývala císařovna Marie Terezie či papež Jan Pavel II. – to vše je Arcibiskupský palác v Olomouci. Objekt ze druhé poloviny 17. století nabízí návštěvníkům prohlídkový okruh s reprezentačními sály, v nichž se dochovala bohatá rokoková, empirová i neobarokní výzdoba a dobový mobiliář.

Arcidiecézní muzeum

Arcidiecézní muzeum

Arcidiecézní muzeum ve spolupráci s Arcibiskupstvím olomouckým bylo založeno v roce 1998 jako první muzeum v České republice orientované k duchovní kultuře. Jeho součástí se stal románský palác moravských biskupů u baziliky sv. Václava na olomouckém Přemyslovském hradě. Od roku 1999 byla pro potřeby Arcidiecézního muzea rekonstruována severní část národní kulturní památky – někdejšího hradu – objekt kapitulního děkanství a jeho hospodářský dvůr. Areál byl veřejnosti zpřístupněn 1. června 2006.

Katedrála svatého Václava

Katedrála svatého Václava

Katedrála svatého Václava (Dóm svatého Václava, metropolitní katedrála svatého Václava) se nachází na Václavském náměstí v Olomouci. Původně je starší, jde o domovskou katedrálu Olomoucké římskokatolické arcidiecéze, která může být považována za jeden z nejkrásnějších příkladů novogotické architektury v Českých zemích. Její stavba byla zahájena kolem roku 1100 a roku 1131 byla vysvěcena. Patří mezi skvosty středoevropské středověké architektury. Náměstí bylo pojmenováno roku 1929 na památku tisícího výročí úmrtí sv. Václava.

Katedrála představuje výraznou dominantu města Olomouce a to především svojí hlavní věží, jejíž výška 100,65 metrů z ní činí druhou nejvyšší kostelní věž v České republice a nejvyšší novogotickou věž v České republice. V katedrále je také umístěn největší zvon na Moravě Sv. Václav.

Uvnitř se nalézá například renesanční kaple svatého Stanislava s bronzovým náhrobkem biskupa Kuena a mramorový náhrobek posledních olomouckých Přemyslovců. Na severní straně chrámu je velká novogoticky upravená kaple sv. Cyrila a Metoděje, gotickou sakristií se dá projít do rovněž gotické křížové chodby, s níž sousedí kaple sv. Jana Křtitele.

Fresková výzdoba je dílem Jana Kryštofa Handkeho.

Pevnost poznání

Pevnost poznání

Pevnost poznání je interaktivní muzeum vědy Univerzity Palackého v Olomouci. Cílem je zábavnou formou přibližovat vědu a výzkum všem věkovým kategoriím. Nachází se v architektonicky i historicky výjimečné budově, bývalém vojenském skladu z 19. století, který se podařilo úspěšně transformovat v progresivní science centrum. Návštěvníci se baví a vzdělávají prostřednictvím vědeckých expozic a digitálního planetária. Díky své ojedinělé atmosféře, kde se střetává bohatá historie s dynamickou současností, nabízí Pevnost poznání inspirativní prostředí pro setkávání široké veřejnosti, studentů i zaměstnanců Univerzity Palackého.

Jak se zapojit do soutěže?

1) Přijít a prezentovat se

Hlavní co musíte udělat je přijít v neděli 5. července do olomoucké Korunní pevnůstky. Od 10 hodin bude probíhat prezence. Z pevnůstky půjdete vlastní cestou ke všem vyznačeným stanovištím, umístěným v historickém centru města.

2) Projít trasu a splnit úkoly

Na každém stanovišti bude tým plnit 3 úkoly. Individuální otázka prověří, přiměřeně věku, jednoho člena týmu. U této otázky může tým strategicky zvolit člena, který má zálibu v daném odvětví a rozdělit se na všechny stanoviště. Následují otázky skupinová a bonusová, u kterých již družstvo pracuje společně a které svou správnou odpovědí doplní týmu indície ke správnému nalezení pokladu.

3) Najít poklad

Po příchodu posledního družstva zpět do Korunní pevnůstky si všechny družstva dokoupí chybějící indície a postupně budou vypouštěny na závěrečnou část, vyhledání pokladu. Vítězí družstvo, které si jako první dá dohromady indície a objeví poklad.

Co můžeme vyhrát?

Vítězný tým získá vstupenky a poukazy v celkové hodnotě 15 000 Kč a plavbu historickou Olomoucí na raftu od společnosti Peřej tours.

Vítězné družstvo najde poklad

Pořadatel Kulturní Morava
Partneři soutěže KDU-ČSLPeřej tours
Partneři kola Galerie ŠantovkaOlomoucKorunní pevnůstkaPevnost poznáníVýstaviště FloraMuzeum umění OlomoucArcibiskupský palác

Kulturní Morava z. s.
Dolní Újezd 155, 751 23 Dolní Újezd
IČ: 030 77 373

Fotky, videa a články ohledně akce sdílejte
s hashtagem #leonardohledapoklad.

Další naše weby jsou Kulturní Morava a web o akci Dobývání Moravské brány.

Vytvořil Pavel Láhner